O mně

    Pod jménem Jeanne si můžete představit Češku s trochou francouzské krve kolem třiceti let, kterou kromě tisíce jiných věcí baví experimentovat v kuchyni.     ...více

Buďte šik jako pravá francouzská cukrářka

    Neděle, 25. Květen 2014
Proč nebýt okouzlující i s rukama ponořenýma do těsta? Před nějakým časem jsem na internetu objevila úžasné stránky pro všechny, co rádi vaří a pečou a zároveň u toho chtějí vypadat hezky.
    Na mysli mám roztomilé kuchyňské zástěry od americké značky Jessie Steele. Najdete tu nejen pestrý výběr zástěr, ale i ostatních kuchyňských textilií, a to především pro nás ženy, které milují eleganci, romantiku, cupcakes nebo třeba retro puntíky.
    Pokaždé, když se chystám něco upéct, těším se, až si zavážu zástěru s francouzskými dortíky a budu si zase alespoň na chvíli připadat jako opravdová cukrářka, třeba někde v Paříži..
    Momentálně si dělám zálusk na ostatní doplňky jako jsou chňapky, utěrky nebo třeba podložky pod hrnec, které se tu dají k zástěře také pořídit ve stejném vzorku a krásně oživí kuchyni.
    A kdo má doma malé cukrářky-pomocnice, objeví tu také krásné zástěry, jen v jejich zmenšené verzi. Zajímavé kousky se tu dokonce najdou i pro pány kuchaře, kterým se stylové zástěry můžou zanedlouho hodit třeba na zahradní grilování.
    Doufám, že se bude můj tip hodit všem pečícím maniačkám a maniakům jako jsem já.
S takovými slušivými kousky se vám určitě povede upéct každý dortík!

P.S. Povyšte obyčejnou zástěru na módní doplněk! ♥

Jak rozmanitost chutí opět nezklamala aneb máj je čas gurmánů

    Úterý, 20. Květen 2014
Květen je můj oblíbený měsíc. A to ze spousty důvodů. Z pohledu všech gurmánů, bytostem jako já se
v tomto období naskytne daleko více příležitostí, jak si pochutnat na dobrém jídle. Slunce pálí, restaurace nám konečně nabídnou k posezení své terasy a zahrádky, vyjíždíme na dovolené, kde ochutnáváme pokrmy, které bychom normálně neochutnali, pořádáme pikniky s přáteli, na kterých nejrůznější delikatesy nesmí chybět, grilujeme, kde se dá a co se dá a v neposlední řadě také navštěvujeme různé festivaly a svátky jídla. Prostě jídlo a teplé počasí patří dohromady, navíc s dobrou partou lidí a přírodou kolem nám už snad nemůže nic chybět. Takovým příkladem je už čtvrtým rokem také Apetit festival. A i když letos jeden základní prvek k úplné dokonalosti chyběl (a tím myslím nepříznivé počasí), přesto se myslím festival povedl na jedničku. A proto bych se tu ráda podělila se všemi milovníky dobrého jídla o několik zážitků, které mi utkvěly v paměti.

Plzeňský festival je pro mě jedním z míst, kde se alespoň na chvíli zastaví čas a zmizí všechny ostatní myšlenky. Jakmile překročím bránu vstupu, automaticky mi začne kručet v břiše a s prvním stánkem se soustředím už jen na to, jaké dobroty místních restaurací ochutnám. Tento rok se mi do chuti trefilo tolik restaurací, že jsme se s přítelem rozhodli naši degustační horečku rozdělit mezi sobotu i neděli a určitě jsme neprohloupili.  

První den započala moje cesta u stánku Bohemia Sekt, kde jsem si přiťukla sektem Rosé Demi Sec, ke kterému jsem se pak v průběhu festivalu musela pravidelě vracet, jak moc bylo dobré a slaďoučké. Chuťové buňky byly navnazené a labužnická jízda mohla začít. Musím se přiznat, že moje první kroky už po několik ročníků vedou k restauraci El Cid, a to hlavně proto, že pro nás má vždycky připravené nějaké ty mořské potvůrky, které zbožňuju.

Letos jsem si strašně moc pochutnala. Místní kuchaři nám tentokrát nachystali mořský stew s mořskými plody s kari, kokosovým mlékem a koriandrem podle filipínské kuchyně. Za zmínku stojí i další ochutnávka z menu - marinované hovězí carpaccio s tartarem z lososa a dresinkem ze sezamu. Jak jsem mohla tušit, El Cid prostě nikdy nezklame. O několik minut později jsem pak narazila na stánek restaurace Na statku s menu, které svou chutí mohlo směle konkurovat oblíbené španělské restauraci.. Možná je to jen můj subjektivní dojem, protože miluju kachnu na všechny možné způsoby, ale jejich uzená kachní prsa se švestkovo-zázvorovou omáčkou mě uchvátila tak, že jsem si stejnou objednávku musela zopakovat ještě další den.

Podruhé jsem si rovnou přiobjednala i dezert - domácí lívanečky s malinovým přelivem. A tohle byl teprve začátek a to nejen skvělého jídla, ale bohžuel také čím dál horšího počasí. Když jsme se během odpoledne projedli k posledním stánkům, už se rozpršelo tak, že se i pánům ve stánku Rakletparty zželelo mé zmáčené postavy a na zbytek dne mi zapůjčili svůj deštník. Tak jsem si alespoň na oplátku poručila jejich tradiční sýr raclette na grilu..

Druhý den, už samozřejmě s výbavou do deštivého počasí, se k nám přidali další rodinní příslušníci a degustační četa mohla opět zasahovat. Mezi největší delikatesy nedělní ochutnávky nesmím zapomenout na slaninový burger s čedarem a zauzenou majonézou restaurace Delish, která sídlí v Plzni zatím krátce, ale myslím, že už teď má své zákazníky jisté. I když nejvíc miluji burgery, které dělá můj přítel doma na grilu, se slaninou, čedarem a jalapenos papričkami, už se moc těším, až sem zajdeme s partou přátel na večeři..

..určitě právem také obdržel Delish titul Západočeská restaurace roku 2014, a to jak od návštěvníků, tak i odborné poroty. Nadšení však pokračovalo i u dalších stánků. V naší oblíbené restauraci Pijezpij mě třeba zaujal výborný šťavnatý flan steak, v restauraci U Pramenů zase mousse z uzeného pstruha s kaviárkem nebo konfitovaný filet ze pstruha, v Potrefené Huse zabodovali s křehkým jehněčím kolínkem s čočkou nebo kachními jatýrky na malinovém octu. Jedním slovem mňam. Opravdu těžké určit jednoho vítěze, u mě to však tento rok vyhrála už zmíněná uzená kachní prsíčka restaurace Na statku (s ohledem na to, že se samozřejmě nedají obejít všechny soutěžící restaurace).

Letos mě také překvapily tzv. studené stánky od farmářských výrobků po pravé italské delikatesy. Třeba sympatičtí Italové z Pražského Gurmánův ráj nám nabídli nevšední pochoutku pecorino obalené sušenými hrozny, s sebou jsme si pak nechali zabalit pravé prosciutto italiano s pepřem. Nevím, jestli se mi letos trefilo do chuti tolik klasických restaurací nebo jsem měla jakousi konzervativní náladu, ale vůbec jsem se tento rok nedostala k restauracím nabízející netradiční menu, jako byly například pochoutky z hmyzu nebo šneků (věřím, že bez toho se obejde více z nás), molekulární speciality nabízející nitrokapučíno nebo pojídání živých květů. A co jsem v zápalu ochutnávek úplně vypustila, byla kulturní část festivalu jako stand up comedy show Na stojáka a nejrůznější kuchařské show v čele se Z. Pohlreichem nebo hudební koncerty. Oklikou se mi také vyhly stánky prezentující své pivovary. Jsem přeci jen na to víno.. (Ale ze zvědavosti jsem alespoň ochutnala pravý irský Stout, černé pivo, které lze třeba využít i jako přísadu v kuchyni. Já ho konkrétně přidávám do zázvorové chlebíčku - tzv. Stout Ginger Bread, který ráda peču hlavně na Vánoce. Ale slibuji, že recept na něj tady najdete mnohem dříve, než si pořídíte vánoční výzdobu.) Prostě a jasně, mám toho příští rok co dohánět.

A protože tohle je především blog o sladkém pečení, nesmím vynechat malou ukázku dezertů, na které jsem tady narazila. Z místních farmářských trhů už znám Glaisters chocolates a jejich home made čokoládové pralinky s nápaditými kombinacemi, a tak jsem neodolala a vyzkoušela ty z bílé čokolády plněné zeleným čajem nebo čokoládové se zázvorem, které k růžovému sektu skvěle ladily.

Úplně poslední sladkou tečkou byly hned dva dorty - sicilský od Anděl bistra a Karibský banánový dort (tak jsem si ho pojmenovala, protože ho měli v ledničce no name) od Hardy café a k tomu opravdu poctivé kapučíno. A siesta pod slunečníkem, i když v dešti, mohla začít. A až mě chytne doma banánová nálada, pokusím se zaimprovizovat a určitě tenhle banánový cake vyzkouším a samozřejmě zdokumentuji..

..po takovém nášupu už bylo jisté, že na ostatní mousse, panna cotty, tiramisu a ostatní krémové dezerty obsažené v menu restaurací už v žaludku nezbylo místo.

Tak a to je konec letošního ročníku. Co vám budu povídat, Apetit festival je pro milovníky dobrého jídla opravdový ráj. A to neuplynul ještě ani týden a pro ještě větší nadšence, kteří mají chuť na další zajímavé experimenty v kuchyni už se opět chystá Prague Food Festival Pavla Maurera v Královské zahradě Pražského hradu. Minulé ročníky byly úžasně rozmanité, tak si ho určitě nenechte ujít.

Doufám, že vás tyto řádky alespoň trochu vyprovokovaly k tomu, navštívit letos minimálně jeden takový festival a zažít tak skvělý den plný výborného jídla a zábavy. Pojďme si tedy užívat v tomto krásném období oslav a svátků spojených s dobrým jídlem a nezapomeňme přitom na pravidvé heslo, které říká, že „Nejvíce sebevražd se dnes páchá vidličkou a nožem".:)

P.S. Samozřejmě nemůžu také opomenout, že květen je nejen měsíc příležitostí, jak si užít dobrého jídla, ale také čas lásky a jak je známo, láska prochází žaludkem, tak na to myslete..L'amour passe par l'estomac!♥


Užijte si rozmlsaný květen!

1 2 3 4 5
Copyright 2014VFB Media